12. ročník Forfestu v Kroměříži:
poprvé ve 21. století
Velkým překvapením byl skutečně festivalový sólovýkon brněnského violoncellisty Jana Škrdlíka, původem z Ostravy (na poslední chvíli vystoupil s náhradním programem také za onemocnělé Švédky; v něm zazářil mj. osobitým a naprosto unikátním pojetím Bachovy 3. suity pro sólové violoncello). Allegro Matthiase Drudeho zaujalo drobnými motivky řetězenými do frází zajímavých klenb, jemnými barvami, meditativními polohami i dramatickými, vášnivými gradacemi. Hudba pro violoncello II. Jiřího Matyse byla zajímavá motivickou prací, skladebnou tektonikou i uchopením frází. Líbil se mi umně vystavěný kontrast mezi zpěvnými oblouky a místy s redukovanou melodikou ve prospěch bohatší rytmiky, témbrových fines, gradací a dynamických boulí. Vrcholem solorecitálu bylo skvělé provedení Kodályho Sonáty, již netřeba přibližovat.
O vystoupení Komorního orchestru B. Martinů na závěr festivalu jsem se zmínil už v souvislosti s tvorbou D. Constantinidese pod autorovou taktovkou. Z ostatních skladeb byl až k orgiastické rituálnosti dovedený Koncert pro klavír a smyčce Henryka M. Góreckého, využívající výdobytků minimalismu s repetovanými a stále gradujícími strukturami, ale ani starší známá kompozice Josefa Adamíka Nebeské pastviny nic neztratila na svých kvalitách a výjimečnosti. Hommage a concerto grosso Roberta Hejnara pro violoncello (přesvědčivý Jan Škrdlík) a smyčce byla něco mezi témbry, minimalismem a neostyly. Nemyslím tím však nic nepěkného. Byly to prostředky volené na jedné straně programově neovivaldiovsky, na druhé straně aby vyzněly a odlišily se gradace a příjemná koncertantní vzepětí oproti permanentní teskné meditativnosti. Ve všech skladbách večera se pod inspirativním vedením D. Constantinidese a Evžena Zámečníka představil s citem pro jednotlivé kompoziční záměry Komorní orchestr B. Martinů a v sólových partech zazářily, podobně jako v jiných skladbách na minulých Forfestech, sopranistka s jedinečným hlasovým materiálem Kristýna Valoušková z Prahy a ve strhujícím výkonu slovenská pianistka Elena Letňanová. Byl to velkolepý závěr festivalu, který nadchnul početné publikum k dlouhotrvajícímu potlesku.

ORIGINÁLNÍ TEXT:

Nahoru

XIIth FORFEST KROMERIZ:
first time in the 21st century
Surprisingly, a truly solo festival recital took place, performed by
the Brno cellist Jan Skrdlik, originally from city Ostrava. He performed
on the last minute in place of the Sweden concert (cancelled due to
sudden illness in the group). He performed the Suite n. 3 for solo cello
by Bach in a truly unique and original interpretation. In Matthias
Drude’s Allegro, he impressed the audience with small motives
chaining into phrases with interesting arches, gentle colors, attitudes of
meditation and dramatic and passionate gradations. Music for cello II
by Jiri Matys had interesting motivic work, tectonic structures and well
presented phrases. I especially liked the elaborate plans contrast
between the sonorous curves and areas with reduced melodiousness
which were replaced by rich rhythms, timbre finesse, gradations and
dynamical "bulges". The highlight of the solo concert was the unique
interpretation of the Sonata by Kodaly.
Bohuslav Martinu Chamber Orchestra performed the finale concert
with compositions by D. Constantinides, J. Adamik, R. Hejnar and H.
Gorecki. Kristyna Valouskova of Prague literally illuminated in the
compositions under Constantinides’s inspirational direction. The
compositon Heavenly Pastures of Josef Adamik, a Moravian composer,
compelled with their colors and polystyle collages and montages. In
Hommage a concerto grosso by the other Czech composer Robert
Hejnar for cello (the convincing Jan Skrdlik) and strings were
something between timbres, minimalism and neo-styles. On one hand,
the style was that of purposeful neo-vivaldi, on the other, he intended
give voice to a pleasant concertante camber and by contrast always
recurring melancholy meditation. Then for the finale, there represented
the almost ritual orgiastic Concerto for piano and strings by Henryk M.
Gorecki. In this work, he used impressively repetitive minimalistic
methods with constant structural gradations. Elena Letnanova,
excellent Slovakian pianist, captured the audience with her precise and
impressive performance at her solo piano part. At the compositions of
Adamik, Hejnar and Gorecki were conducted under the sensitive and
experienced hand composer, violinist and conducter, Evzen Zamecnik
of Brno. A more imposing finale was not even possible.

FORFEST 2005, další kritika na stejný koncert, tentokrát ze Slovenska